Sen #3

19. srpna 2014 v 21:30 | Terri.na |  Sny
Jako další je Jensen Ackles, ale jako postava Deana Winchestera.



"Co to děláš?" zeptal se.
"Deane, přece sis vážně nemyslel, že tě tam nechám jít samotného."
"Zbláznila ses? Jsou tam démoni a tys proti nim nikdy nebojovala. Nenechám tě nakráčet přímo mezi ně."
Zvedla jsem oči vsloup. Jako bych potřebovala další přednášku. Kolikrát si tím ještě musíme projít?
"S démony mám bohužel větší zkušenost než bych chtěla," nedala jsem se. Nikdy nezapomenu na dobu, kdy jsem byla posedlá. A on to ví. Měla jsem to o vlásek a Dean mě z toho dostal, to jsem zase věděla já. "Přece po mě nemůžeš chtít, abych věčně seděla na zadku a netrpělivě čekala, jestli se vrátíš. To nemůžeš. A navíc... Sám to nezvládneš."
"Je tu Sam a -" Doufala jsem, že mu na mě natolik záleží, abych z toho vyvázla ve zdraví, když jsem mu skočila do řeči. "No jó, Sam, málem bych zapomněla na tvýho bráchu.. Kde že to vlastně je? Neříkal, že tu už skoro je nejmíň před hodinou? Po kolikátý už tě v tom nechal, Deane?"
Viděla jsem jak v sobě dusí vztek. Jenže já měla pravdu. "Tohle nemůžeš přežít. Vím, kolik už si toho dokázal. Ale stačí jedno malé uklouznutí.." Vyšla jsem směrem k němu. Naše obličeje od sebe byli jen pár centimetrů a on stál a nebránil se. Políbila jsem ho, než se stačil vzpamatovat.
"Dobře. Takže tady je plán," začal rychle brblat. "Já tam půjdu a ty počkáš v autě - bez debat - a budeš volat Samovi tak dlouho, dokud buď nepřijdu zpátky nebo se neukáže. Jasný?!" Naškrobeně jsem odkráčela zpátky k autu a možná až příliš jsem bouchla dveřma. Ach jo, jeho bejby.
Ne že bych se nepokoušela dovolat Samovi, ale nevydržela jsem čekat dlouho. Popadla jsem nůž a spěchala za Deanem.
Přišla jsem celkem tiše, takže si mě nevšimli, ale přišla jsem akorát včas. Deanovi zbývali poslední dva démoni, jenže už na tom nebyl nejlíp. Pral se s jedním zatímco ten druhý se k němu blížil. Nečekala jsem na nic. Vystoupila jsem ze stínu a hodila nožem. Nikdy jsem nebyla moc dobrý střelec, ale štěstí se na mě usmálo. Čepel našla svůj cíl. Bylo to jen o fous, už jsem viděla jak padá Dean k zemi, ale dokázala jsem to. Mezitím padlo k zemi i poslední tělo.
V Deanovi se odehrával boj. Chtěl se za mnou rozběhnout, vynadat mi, jenže byl natolik oslabený a zraněný, že se jen opřel o zeď a pomalu sklouzl k zemi. Došla jsem k němu. Při pohledu na něj jsem cítila strach, ale i radost. Přežil další den a doufám že ještě nějakou chvíli vydrží.
"Přiznej to, potřebovals mě," škádlila jsem ho.
"Ty.. Tohle už nikdy! Slyšíš mě? Nikdy nedělej. Mohli tě zabít.Přísahám, že jestli to ještě někdy uděláš..."
"Tak jako tebe? Pochop už, že mě se jen tak nezbavíš. Pokud chodíš smrti vstříc, půjdu s tebou."
Zvedl varovně prst a chystal se něco říct, ale já ho přerušila: "Miluju tě," zašeptala jsem.
Podíval se mi do očí a řekl: "Ještě si o tom promluvíme." A já věděla, že jsem vyhrála. Není to ten typ člověka, který by vám říkal "miluju tě", ale měl své způsoby, jak to vyjádřit. Poznala jsem, že v tom nejsem sama a usmála se. Já byla jeho a on byl můj. Snad to vydrží to dalšího boje s nadpřirozenem.
"Tak pojď, ty můj lovče, musíme tě hodit do kupy," řekla jsem a pomohla mu vstát. Cestou jsem ho musela podpírat až k autu. Byl vysílený, ale nikdy by to nepřiznal. Nikdy.


Tak doufám, že se vám libíl :) Piště názory do komentářů, díky :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Patas One Patas One | Web | 20. srpna 2014 v 19:39 | Reagovat

Neznám sice zbytek příběhu, ale poznám, když je něco dobře napsané. Děkuji ti za tu část povídky. Několikrát jsem se nenuceně usmál, a tím sis mě získala ;)

2 Dendyss Dendyss | Web | 20. srpna 2014 v 21:10 | Reagovat

Dobrý příběh, určitě tady budu chodit castejc, pěkné :) mqm tyto příběhy rada

3 Katlyn Katlyn | Web | 20. srpna 2014 v 21:36 | Reagovat

Wow, musím říct, že povídka se mi opravdu líbila. Velmi čtivá. Sakra, teď chci znát i zbytek :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama