Just graduated (17.)

11. června 2014 v 13:54 | Terri.na |  "Fan"Fic
Maturita je překvapivě celkem úspěšně za mnou. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Kolik nervů a hodin spánku mě to stálo. Nejdřív to budeme "slavit" doma a pak mám celý víkend jen pro něho. Po dlouhé době. Konečně to mám za sebou. S holkama jsme došly do restaurace a čekaly na servírku. Během čekání nám chodily SMSky. Teď už jsme se tomu smály a užívaly si. Každá jsme si objednaly a čekaly na víno. Už mi přišla zpráva od rodiny, ale od Vaška pořád nic.


Cpaly jsme do sebe všechno to dobré jídlo, a i když některé z nás už byly plné, rozhodly jsme se, že si dáme ještě dezert. Stojí to za to. Konečně mi přišla zpráva. Ale jediné, co v ní stálo, bylo: "Kde jsi?" Byla jsem zmatená a naštvaná. Rychle jsem odepsala: "v Plzni." Začala jsem se věnovat dezertu. Nevěděla jsem, co mě tak rozčílilo, ale po chvíli jsem vychladla a tak jsem mu poslala odpověď, kterou chtěl slyšet. Po několika desítkách minut jsme se rozloučily a každá vyrazila svým směrem. Po pár krocích mě holky upozornily na auto. Koukla jsem se tím směrem a stál tam. Dala jsem oči vsloup, ale usmála jsem se. To se přece dalo čekat. Cesta utekla rychle, protože Vašek není zrovna pozorný řidič, ale bylo skoro celou cestu ticho. Byla dobrá atmosféra, ale něco se dělo. Nechtěla jsem začínat sama, věděl všechno a já se nechtěla vnucovat. Sunula jsem se po schodech nahoru a cestou už jsem si sundavala boty. Odemknul dveře a šel rovnou do pokoje. A zavřel mi před nosem. Nechápala jsem, o co tu jde. Chtěla jsem jít dál, ale okřikl mě, ať stojím za dveřmi. Zarazila jsem se, ale počkala jsem. Slyšela jsem různé zvuky a nemohla jsem přijít na to, co se děje. Po minutě mi konečně otevřel, ale prakticky hned mi zakryl oči. Srdce mi bušilo. Konečně spustil ruce a řekl: "Můžeš."
Pomalu jsem otevřela oči. Překvapeně jsem několikrát zamrkala. Bylo tu šero a všude byly svíčky. Na stole byl puget růží s lístkem gratulace. Sledoval můj výraz a reakci. Otočila jsem se na něj a skočila mu kolem krku. Chytil mě a políbil. Poděkovala jsem mu a pořád se k němu tiskla.
"Něco slavíme?," zeptala jsem se.
"Tebe. Další část života máš za sebou. A úspěšně." Věnoval mi úsměv, který jsem na něm zahlédla jenom zřídka. Cítila jsem se divně. Byla to jenom maturita, žádný velký zázrak, a tolik parády kvůli tomu. Ale tolik to znamenalo. Věděla jsem, kolik ho to stálo. Tohle by od něj nikdy nikdo nečekal. Během pěti minut jsme jedli večeři. S tou si těžkou hlavu nedělal, měli jsme prostě pizzu.
"Něco pro tebe mám," řekl, když jsme dojedli. Vyvalila jsem oči. Nepoznávala jsem ho.
Poslal mě do koupelny. Poslušně jsem došla do koupelny. Rozbalila jsem dárek. Chvíli jsem se přemáhala, ale nakonec jsem se rozhodla, že kvůli němu to udělám. Převlékla jsem se tedy a hodila přes sebe ještě jeho triko, které se tam válelo.
Trochu se mi ulevilo, když jsem si uvědomila, že v pokoji je šero a tak na mě nebude tolik vidět. Přišla jsem k němu. Celý nedočkavě čekal. Přistoupil ke mně a triko mi stáhl zase přes hlavu a hodil ho na zem. Dal mi rychlou pusu a sedl si přede mě. Stála jsem tam před ním v oblečku, který mi koupil, a plnila jeho rozkazy. V jiné chvíli by mi to přišlo v pořádku a možná bych si to i užívala, ale teď jsem si připadala hrozně. Ještě teď jsem měla trapný pocit, když jsem před ním měla být nahá, ale tohle bylo tisíckrát horší. Tenhle kostýmek měl dělat lidi sexy. A to rozhodně nebylo nic, co bych teď cítila. Přišlo mi to jako nekonečně dlouhá doba, než konečně skončil. Přitáhl si mě k sobě na zem a podíval se na mě. Poznal na mě, že tohle není nic, co bych si užívala.
"Vážně je to tak zlý?," zeptal se. Jen jsem přikývla. "Víš, myslel jsem, že by ti to třeba pomohlo nebo aspoň udělalo radost. Tohle jsem nechtěl. Vždyť se nemáš za co stydět. Tohle měla být i něco jako terapie."
Zvedla jsem obočí. "Takže je to kvůli mně? Já myslela, že to je pro tebe. Kvůli tobě jsem to dělala."
Zničehonic jsme se začali hádat. Nevím, jak jsme se k tomu dostali, ale každé slovo bolelo. Křičeli jsme na sebe všechny nadávky, všechny věci, které nás štvali…
A nebralo to konce. Začala jsem být unavená.
"Já si celou dobu na nic nehrála. Věděla jsem, že pro tebe je to něco jinýho. Vždycky jsem čekala, kdy s tím sekneš. Ale nemysli si, že nejsi průhlednej. Já do tebe vidím, ať se ti to líbí nebo ne! Vždycky ses přemáhal. Všechno byl pro tebe vždycky hroznej problém. A mě to už vážně nebaví! Snášela jsem všechny ty tvoje úlety a dělala jsem, co jsem ti na očích viděla! A-"
"To si děláš srandu?! Vždycky ses tvářila jako že je všechno v pořádku a najednou si mě div neseřvala za jakoukoliv blbost. Tvářila ses jako královna světa a pak jsi čekala, že přiběhnu pokaždý, když ti něco přelítlo přes nos! Dyť tohle není normální!"
"Vážně?," vydechla jsem. "Kdybych se neozvala nikdy by sis nevšim! Většinu jsem před tebou ještě schovávala, abych ti náhodou nemusela viset na krku! Nechápu, že jsme to dotáhli takhle daleko… To tady na pana Dokonalýho a Jemivšechnofuk musel bejt teda náročnej hereckej výkon!"
"Drž už zobák! Nic nechápeš!" Úplně ztratil hlavu, rudl a já věděla, že co nevidět přijde něco hrozného. Jen jsem nevěděla co, mělo to být něco, co jsem ještě nezažila. "Já jsem takovej debil! Všichni to říkali. Všichni říkali, že se z toho zblázním, že tohle prostě nemůže fungovat a hlavně, že ty tomu moc nepomáháš!"
"O čem to tady sakra mluvíš? Kdo co říkal?! Vážně?! Vyšlo z tebe někdy vůbec něco tvýho, za co ses nemusel stydět?"
Chvíli mlčel a já právě dostala kudlu do zad. Tohle měla být jen ironická otázka, ale podle jeho výrazu, to bylo víc, než jsem chtěla. Zvedla jsem se k odchodu a ještě na něj zakřičela: "Doufám, že jsi teď spokojenej! Gratuluju! Jsi lhář! Jsi prolhanej sobeckej parchant! Nenávidím tě!!"
Trvalo mi pár vteřin, než jsem přišla na to, co se děje. Seděla jsem na zemi, zírala na něj a na tváři mi zářil červený flek. Právě jsem dostala facku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karcule Karcule | 20. srpna 2014 v 21:20 | Reagovat

oplácím hlas komentem:)

nejdřív musím napsat, že máš zvlášstní, osobitý styl psaní, moc se mi líbí.. umím si to pak dobřepředstavit...

u těch svíček a růží jsem si říkala, kam to spěje, že to bude krása, ae nabralo to uplně jiného konce:D
nejspíš si asi přeštu i zbytek, abych věděla víc o co jde

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama